Publikujeme příběhy lidí, kterým byla diagnostikována nejtěžší forma rakoviny žaludku a bylo jim doporučeno, aby prostě počkali do smrti. Neposlechli je, místo aby šli do Onkologického ústavu, jeli pro petrolej do albánského Kruje. Zachránilo jim to život.
Před příchodem internetu záhadně zmizely desítky vědců a lékařů po celém světě, kteří se snažili dokázat, že ropa je mimořádně účinná při léčbě mnoha typů zhoubných onemocnění a některé i zcela eliminuje.
S příchodem internetu bylo tajemství odhaleno a lékaři již nemohli být ohroženi, ale začal se vyvíjet obrovský tlak na ropné továrny, které byly po celém světě jedna za druhou zavírány.
První, kdo o tom veřejně promluvil, byla německá lékařka Paula Gannerová z kliniky Jakob na Mohanu, která celý svůj život zasvětila výzkumu rakoviny a která ve své studii tvrdila, že kdokoli vypije dvanáct po sobě jdoucích dní v průběhu roku jednu čajovou lžičku čistého petroleje, nikdy neonemocní rakovinou ani leukémií.
Léčí, ale zabíjejí.
Podle oficiálních údajů Světové zdravotnické organizace je rakovina ve dvacátém století zabijákem číslo jedna na světě a zisky farmaceutických firem z léků, které „léčí rakovinu, ale zabíjejí pacienta“, se měří v bilionech dolarů.
Je to právě důvod, proč se oficiální medicína nikdy nezaměřila na studium ropy a jejích léčivých vlastností, přestože o ní mnoho vědců a lékařů vědělo už na konci 19. století?
Zpočátku se ropa hojně používala pro farmaceutické účely k léčbě vší, ačkoli se brzy zjistilo, že je také velmi účinná při léčbě tuberkulózy, ale tato vlastnost nebyla klasickou medicínou nikdy oficiálně uznána.
Je obzvláště zajímavé, že Josif Pančić byl první na světě, kdo mluvil a psal o léčivých vlastnostech petroleje v souvislosti s zhoubnými onemocněními ve své knize „Omorica“ (Smrk), a poté se lidé v Srbsku začali tajně léčit rakovinu petrolejem a ti, kteří přežili, později dostali od lékařů odpověď, že žijí, protože jim byla stanovena špatná diagnóza. Petrolej se v Srbsku během první světové války hojně používal jako lék, protože léky nebyly k dispozici téměř žádné.
Nikdo nechtěl mluvit o možnosti, že je z jejich zhoubného onemocnění vyléčil petrolej. První, kdo o tom veřejně promluvil a koho nebylo možné umlčet, byla německá lékařka Paula Gannerová z kliniky Jakob na Mohanu, která celý svůj pracovní život zasvětila výzkumu rakoviny a publikovala na toto téma vědecké práce a své poznatky zveřejnila online ještě před vydáním své knihy. Nikdo už nedokázal udržet tajemství, ale je zajímavé, že se touto problematikou zatím žádné z významnějších médií nezabývalo.
Zázračný lék
Reportér NS oslovil tucet lidí ze Srbska, kteří se díky petroleji zcela vyléčili z rakoviny, ale mezi nimi je neviditelná zeď mlčení, pravděpodobně proto, že nechtějí, aby se o jejich nemoci dozvěděla veřejnost, a méně už ze strachu před farmakomafií, protože toto tajemství už nelze udržet.
Většina uvedla, že s tiskem mluvit nechtěla, ale byla ochotna vyprávět svůj příběh dalším lidem, kteří jsou nemocní nebo mají v rodině rakovinu, protože, jak říkají, jim někdo příběh vyprávěl a zachránil jim život.
Farudin Đeluli je slavný novosadský restauratér, který více než 30 let provozoval nejstarší čevab restauraci ve městě na rohu Futoška pijace. Tvrdí, že se mu podařilo vyléčit extrémně těžkou formu rakoviny žaludku a souhlasil, že svůj příběh vypráví pro naše noviny, což samozřejmě doložil lékařskou dokumentací.
– Petrolej mi doslova zachránil život, nebýt ho, nebyl bych dnes s vámi – vypráví Farudin své životní drama. – Od konce roku 2008 jsem měsíce měla hrozné bolesti břicha, ale nešla jsem k lékaři, protože jsem si myslela, že to samo odezní. Když jsem už nemohl nic jíst a klesl jsem pod 50 kilogramů, uvědomil jsem si, že jsem vážně nemocný, a šel jsem k lékaři. Hned mi řekli, že mám rakovinu žaludku, ale nevěřil jsem tomu.
Pak jsem šel k druhému, třetímu… ale všichni říkali totéž. V „Medlabu“ jsem obdržel patohistologickou zprávu, kterou podepsal patolog prof. Dr. István Klemi, který mi řekl, že mám maligní gastrický lymfom sladového typu, a v Kamenici mi řekli, že mi zbývají dva měsíce života, ale že s vhodnou léčbou, která zahrnovala operaci a chemoterapii, by mi mohli prodloužit život až o tři roky.
Farudin si myslel, že všemu je konec. Jel se rozloučit do rodné Makedonie. Pak se ve své vesnici nedaleko Tetova dozvěděl o ženě, která trpěla rakovinou dělohy.
– Měla metastázy po celém těle, ale vyléčila se pitím petroleje získaného v albánském Kruji. Pak mi řekli, že mi nemůže pomoci obyčejný petrolej, který se dá koupit v obchodech, ale jedině čistý a rafinovaný petrolej, který se dá sehnat jen v několika evropských zemích nebo v Kruji, kde se nachází jediné ložisko přírodního, čistého petroleje na světě. Ta žena mi pomohla sehnat tři lahve toho petroleje a já ho začal pít každý den.
Rozhodl jsem se, že se do Nového Sadu nevrátím a zruším léčbu v Kameně.